Uvězněni mezi rýžovými poli

21.1.2018 | Život na Bali

Jako každý dobrý příběh, tak i tenhle nakonec dopadne dobře, ale znáte to. Když už se to má pokazit, tak pořádně. Nakonec je ale vždy co vyprávět! Zase to začalo jako docela obyčejná středa. Tuhle jsme ale očekávali hosty do vedlejší vilky, takže jsme jim dopoledne poklidili a připravili pokoj. Vše bylo zařízeno. První Gede (řidič) mi dokonce posílal fotku s cedulkou, se kterou bude čekat na letišti na hosty a kterou jsem hostům pro jistotu přeposlal. Protože my měli ještě dost času, vyrazili jsme si na pláž.

Tentokrát jsme dostali chuť poznat novou cestu. Jen tak si zajet někudy, kde nevíme, kudy cesta vede a prostě se objevit na nějaké námi zatím nepoznané pláži. Sedli jsme na náš skútr a jeli. Odbočovali jsme tam, kde nám intuice napovídala, že bude pobřeží. Libovali jsme si, kde jsme se to objevili. Nikde žádní turisté, sotva pár místních a ani žádný provoz. Po chvilce jsme byli dočista sami uprostřed rozsáhlých rýžových polí s panoramatickým výhledem do středu ostrova na pohoří. Museli jsme zastavit a udělat si pár fotek toho nádherného pohledu.

Problém nastal, jakmile jsme chtěli pokračovat dál. Zadní kolo na našem skútru bylo úplně prázdné. Přesně vím jak jsem si říkal, že by mě ta situace v Čechách naštvala, ale že tady mě to vlastně může být jedno. Nikam nespěcháme a jsme přece na Bali. To jsem ještě nevěděl…

Začal jsem psát našemu druhému Gedemu (přes motorky) ohledně naší situace, ale ten si zprávu ani nepřečetl. Pro jistotu jsem Klárce na něj ještě nadiktoval číslo, protože už si pár týdnů stěžuji na výdrž baterky u mého telefonu. Takže zatím vše v pořádku. Přímé sluníčko bez kousku stínu už začínalo být nepříjemné, ale pak mi konečně přišla zpráva. K mému překvapení to však nebyla reakce Gedeho (přes motorky). Odpovídali hosté na obrázek, který jsem jim přeposlal od Gedeho (řidič), že jména na cedulce sedí, ale čas ne a kde je jejich řidič?

Ukázalo se, že jsem špatně opsal čas příletu, když jsem si u hostů nechával překontrolovat informace. Místo 14:55 jsem si nechal potvrdit 4:55. Hosté shrnující informace jenom letmo přelétli, potvrdili, no a průšvih byl na světě. Já už si potom nevšiml, že jsme vlastně z 14:55 vytvořili 16:55. Rychle jsem volal Gedemu (řidič), jenomže to by to bylo moc jednoduché, kdyby to vzal.

Nezbylo, než napsat hostům plnou pravdu. Takže hosté, kteří za sebou měli dlouhý let, ze kterého byli unaveni, poprvé v Asii vůbec, tak na letišti zjistili, že je tam vlastně nikdo nečeká. Já jim napsal, že my jsme uvězněni mezi rýžovými poli, odkud nevíme jak a kdy se dostaneme, Balijci nám neberou telefony a ten můj telefon se za chvilku vybije. Ještě jsme jim z toho krásného místa poslali pro jistotu selfie, aby si nemysleli, že je to snad nějaký fór.

Poslední věc, kterou jsem stihl udělat, bylo nadiktovat Klárce číslo i na prvního Gedeho (řidič). Potom se můj telefon vypnul. Rozhodli jsme se napsat Klárčinýmu bráchovi, který byl naštěstí na Bali u nás na návštěvě. Poprosili jsme ho, aby pro nás přijel s rozhodnutím, že motorku obětujeme a necháme svému osudu mezi rýžovými poli. Mezitím jsem zkoušel znovu volat Gedeho (řidič), který tentokrát zvedl. Instrukce byly jasné. Rychle na letiště!

Komedie nastala, když přijel Klárky brácha. Jako správní Balijci jsme se všichni tři nasoukali na jeho skútr a jeli rychle do vilky. Musí se nechat, že nás v téhle situaci fakt zachránil. Zároveň Gede (řidič) pohotově zareagoval a byl rychle na letišti. Já už jenom z mého operačního centra ve vilce odnavigoval místo střetnutí našich hostů s Gedem (řidič). Ve výsledku nakonec čekali asi hodinu, takže jsem měl radost, jak se z toho nakonec dobře vybruslilo. To už mi mimochodem i odpovídal druhý Gede (přes motorky). Vysoce diplomaticky jsem mu musel vysvětlit, že jeho motorka je píchnutá kdesi mezi rýžovými poli, já očekávám hosty, kterým se musím věnovat, takže tu motorku již zkrátka dnes nevyřeším. Ještě jsem mu poslal lokaci na google mapách na danou cestu s komentářem, že někde na té cestě je po levé straně.

Gede (řidič) v pořádku dovezl hosty, kteří celou situaci vzali sportovně. Zašli jsme s nimi na večeři a největší překvapení mě čekalo po návratu do vilky. Můj zapůjčený skútr už nebyl mezi rýžovými poli, nýbrž zaparkovaný na svém místě přede dveřmi i s vyměněnou zadní pneumatikou! Na sociální síti se u Gedeho (přes motorky) objevil příspěvek s fotografií, jak zachraňoval můj skútr spolu s komentářem: „Nejsme ti první, ale jsme nejlepší“. A má recht! Kdo může říci, že má kolem sebe takhle skvělé lidi…

Kontakt

Pro jakýkoliv dotaz nejlépe využijte chat na mé facebookové stránce:

Můžete také zaslat e-mail na adresu email@tomasvavrinka.cz nebo využít kontaktního formuláře: