Přiletěli jsme na Bali

15.10.2017 | Jede se na Bali

Je to tady! To, co bylo ještě do nedávna jenom snem se stalo realitou. V úterý 10. října jsem s přítelkyní Klárou zahájil naši cestu. V Praze na letišti jsme se oba rozloučili se svými nejbližšími v České Republice a nasedli do letadla směr Londýn. Let trval 2 hodiny a my si po příletu počkali 3 hodinky na náš další spoj.

Tím bylo letadlo do Kuala Lumpur. Do toho jsme nastupovali o půl jedenácté českého času, takže jsem se těšil, až třináctihodinový let strávím spánkem. Personál se však rozhodl, že nejdřív naplní naše břicha, a tak jsem už tam okusil, co bude naší stravou na příští rok. Ačkoliv to bylo kuře s rýží, způsob přípravy a chuť se od té české lišily. Nicméně bylo to dobré a musím prohlásit, že tohle zvládnu.

Po 13 hodinách jsme 11. října přistáli v Kuala Lumpur kolem 18 hodin tamního času. Byl jsem poprvé v životě tak daleko od domova a téměř na rovníku. Byl to skvělý pocit. Vylezli jsme z letištní haly a první, co mě upoutalo byl vzduch. Jakmile jsem prošel dveřmi, dostal jsem pocit jako bych vstoupil do pavilónu tropických ptáků v zoo. Vysoká vlhkost a teplota 29 °C.

Měli jsme rezervovaný low cost ubytování na jednu noc, kam měl jezdit free shuttle. Hned nám však začali nabízet odvoz kdejací taxikáři. Jeden starší pán se nás zeptal, co hledáme a začal se hned angažovat a chtěl nám brát kufry. Je obdivuhodné, jak se tito lidé s absolutně minimální znalostí angličtiny pouští do akce. Snažili jsme se mu vysvětlit, že hledáme shuttle do hotelu, ale on nás dovedl tam, kde jezdí shuttle mezi prvním a druhým letištěm. Po chvíli vysvětlování nám dokonce řekl, že takový shuttle není a hotel taky ne. Tak jsme mu poděkovali za snahu a hledali jsme dál. Alespoň jsme se zorientovali a našli nakonec bod na kterém bychom měli čekat. Nějaký řidič nebo značka že by tam ten shuttle opravdu jezdil ale nikde, a my byli na druhý půlce planety sami s dvěma kufry. A pak najednou přijela dodávka s názvem našeho hotelu a my asi po dvacetiminutové projížďce noční Kuala Lumpur odcházeli na pokoj.

Tu noc jsme nemohli moc usnout. Mohl za to časový posun a také pro nás Čechy nezvyklé teplo na spaní. Alespoň jsem objevil, co je průtokový ohřívač vody. Zkrátka v zemích, kde je stále teplo není potřeba boiler. Ve sprše je pouze jeden kohoutek na pouštění vody. Ta totiž proteče ohřívačem, který vodu přihřeje, jak je potřeba.

Odpoledne 12. října nás shuttle převezl zpět na letiště, kde jsme nastoupili do letadla směr Bali. V jednu chvíli jsem koukal, že letadlo letí v nezvyklé výšce 14 km a že směr letu není takový, jaký by nás k Bali zrovna přibližoval. Pravděpodobně se pilot pouze vyhýbal nějaké bouřce, protože jsme zároveň pociťovali slabší turbulence a měli jsme být připoutaní. V jednu chvíli však možná udeřil nárazový vítr nebo nevím, co to bylo ale… Můj zadek v ten moment vyletěl několik cm nad sedačku, nádobí na stolečku před námi vylítlo taky do vzduchu, lidi začali křičet, děti brečet a stevardka v uličce byla smetená na zem. Od té doby byl už klid. Přistáli jsme na Bali a my už vyhlíželi člověka, který držel cedulku s mým jménem a následně nás odvezl do naší nové vily.

Sice máme o zábavu postaráno se zařizováním vilky, ale je tu nádherně! Hlavně já sám se rozhoduji, kdy chci, a co chci dělat. Na všechno mám dostatek času. Teď tu sedím v gazebu, dopisuji tento článek a při tom mám při západu slunce výhled na alej palem podél rýžového pole a na moji vilku s bazénem. Nejlepší na tom všem je, že tomu teď říkám domov!

Kontakt

Pro jakýkoliv dotaz nejlépe využijte chat na mé facebookové stránce:

Můžete také zaslat e-mail na adresu email@tomasvavrinka.cz nebo využít kontaktního formuláře: