Natáčíme video s balijskýma studentkama

22.11.2017 | Život na Bali

Nějakou dobu jsme pobyli zavření ve vilce, protože Klárka měla zánět močových cest. Hned na to zase já chytil zánět v uchu. Proto jakmile má bolístka začala ustupovat, nemohl jsem se dočkat až někam vyrazíme. Když jste na Bali, chcete poznávat krásy tohoto ostrova. Seznamovat se s lidmi a poznávat jejich kulturu, a ne být v jedné místnosti s notebookem na klíně.

Do toho z ničeho nic zaklepou na dveře tři studentky (Mery, Wiwin a Hana), představují se a jedna povídá, že je dcera majitele. Překvapilo mě, jak obratně se dokáží domluvit anglicky, až jsem chvílema nevěděl, jestli se za tu svoji angličtinu nemám stydět. Byly to spolužačky a dostaly v anglickém předmětu za úkol natočit video o výměnném pobytu studentů. A protože nemohly nikoho narychlo sehnat, Agung (majitel vilky) řekl své dceři Wiwin, ať vezme své spolužačky a jde se zeptat do druhé vilky. Že tam bydlí Tomas a že by jim mohl pomoci.

Agunga mám rád, je to takovej správnej pohodovej Balijec. Navíc možnost dozvědět se více o balijské kultuře. Chtěli to natočit u nich doma, takže také možnost se podívat z blízka jak Balijci žijí. A hlavně po takový době, co jsme byli zavřeni doma, to přišlo jako dárek. Sice představa, že budu muset říkat něco do kamery, mě ničila, ale nebylo co řešit, jasně, že jdeme do toho!

Přijeli jsme na takový dvorek rodinných baráčků a měl jsem ze začátku trošičku sklíčenej pocit, že tam jsme cizí. Nejspíš to tak nevnímají, ale přeci jenom bílí Evropani mezi Balijci u nich na dvorku byl trochu zvláštní pocit. Ono totiž zde je zvykem, že žije pohromadě několik rodin a všichni si nás tam prohlíželi. Nicméně tenhle nepříjemný pocit spadnul ihned, jakmile jsme se pozdravili. Balijci jsou od přírody neuvěřitelně přátelští lidé a hned se na vás usmívají. Když přijel jeden chlápek, který si mě pamatuje z vily, když nám čistil bazén, hned s úsměvem křičel přes celý dvorek: „Hi Thomas!“

Všechno to natáčel Mery bratr Tegar. V plánu bylo natočit přivítání mě s Klárkou u nich doma, a to se vším všudy po balijsku. To zahrnovalo seznámení s jejich kulturou. Děvčata měla sice připravený nějaký scénář, co chtějí, aby pro školní účely na video řekla, ale my zkrátka improvizovali. Ptali jsme se na to, co nás zrovna napadlo.

Posadili jsme se na verandu, jak mají místní ve zvyku, a pohostili nás jejich místní tradiční pochoutkou. Byly to v banánovém listu zabalené kuličky posypané kokosem. Ty byly zelené, lepkavé, mazlavé a uvnitř plněny sirupem z červeného cukru. Kulička sama o sobě byla prý z kukuřičného těsta. Vůbec nevím, k čemu bych tu chuť přirovnal, protože jsem pravděpodobně nikdy nejedl nic podobného, ale těsto mělo oproti sirupu a kokosu nevýraznou chuť. Takže jestli si umíte představit sladký sirup s kokosem v kombinaci s mazlavým těstem, budete hodně blízko. Každopádně to bylo moc dobrý.

Přitom jsme se bavili o jejich zvycích. A protože se Bali ne na darmo říká ostrov bohů, tak hlavně o božstvech. Mají tu téměř pořád nějaký svátek nebo ceremonie, kdy uctívají svá božstva, ale taky je to čas, kdy se celá rodina sejde a povídají si navzájem o běžných věcech. Ani u našeho malého posezení nechyběl košíček s obětinami pro bohy. Nakonec jsme si zahalili kolena a šli se pomodlit do malého rodinného chrámu. I když jsem rodilý ateista musím uznat, že tahle atmosféra vás pohltí. Klečíte tam a na malý moment zmizí všechny problémy světa. Jediné co vnímáte je ta všudypřítomná pohoda a obklopení přátelskými lidmi. Jenom si s Klárkou budeme ještě muset nacvičit, jak si dát na čelo a na krk 3 zrnka rýže. V tom jsme celkem propadli.

Nejlepší na tom je, že zde to nekončí poděkováním za spolupráci a pomoc s projektem do školy. Udělali jsme si ještě pár vtipných fotek, a to i s naším kameramanem Tegarem. Sami děvčata navrhli, že se můžeme domluvit a můžeme spolu strávit nějaký čas. Prý se za námi staví na návštěvu do vilky. Hned si nás přidala na sociálních sítích a ještě večer jsme si poslali nějaké fotky ze společně stráveného odpoledne. No a Tegar nás ještě ten den pozval k němu do rodné vesnice, že by nás tam rád provedl. Já to tady asi vážně miluju. Ještě jsem tu nepotkal žádné naštvané a otrávené obličeje, jako jsem tomu byl zvyklý z Evropy. Snad občas jen ten svůj, ale toho se musím brzy zbavit.

Kontakt

Pro jakýkoliv dotaz nejlépe využijte chat na mé facebookové stránce:

Můžete také zaslat e-mail na adresu email@tomasvavrinka.cz nebo využít kontaktního formuláře: