Když jsem poprvé začal smýšlet jinak “rybář”

13.11.2017 | Inspirace, O mně

Je tomu zhruba dva roky, co jsem si přečetl knihu Čtyřhodinový pracovní týden od Tima Ferrisse. Byla to vůbec první knížka o osobním rozvoji, kterou jsem kdy přečetl a musím říci, že mě její myšlenka doslova fascinovala. Idea o svobodném životě s dostatkem času na věci, které jsou pro mě důležité a které dělat opravdu chci. Navzdory tomu jsem ji plně pochopil až s odstupem času. Až poté, co se má studentská léta přehoupla na léta pracovní.

Ačkoliv je plná návodů, jak onoho vysvobození dosáhnout, nemohu říci, že by se mi to s jejich pomocí podařilo. Přesto svoji práci odvedla na výbornou. To nejcennější, co mi dala byl podnět popřemýšlet o svém životě z jiného úhlu pohledu. Přehodnotit svůj názor na to, co a proč vlastně dělám.

Autor dokázal své myšlenky elegantně vyjádřit pomocí krátkých příběhů. Ty paradoxně nenaváděly k žádnému vzorci chování či smýšlení, ale donutily čtenáře samotného se zamyslet. Pár takových příběhů mě oslovilo natolik, že jsem si je musel uschovat. A zde nabízím jeden z těch, který se my vryl do paměti snad nejvíce.

Jistý americký podnikatel trávil na radu lékaře dovolenou v malé mexické vesnici na pobřeží oceánu. Hned první ráno ho zastihl naléhavý telefonický hovor z kanceláře. Protože se mu nepodařilo znovu usnout, vydal se na molo, aby si „vyčistil hlavu“. Do přístavu právě připlula rybářská loď. Na palubě byl všeho všudy jeden rybář a několik velkých tuňáků. Američan mexickému rybáři pochválil jeho úlovek a zeptal se ho: „Jak dlouho ti trvalo je chytit?“. „Chvilku,“ odpověděl mu Mexičan překvapivě dobrou angličtinou. „Proč nezůstaneš na moři déle a nechytíš víc ryb?“ „Mám dost na to, abych uživil rodinu a pár jich dal přátelům,“ odpověděl Mexičan, zatímco vykládal úlovek. „Ale… co pak děláš v čase, který ti zbude?“ Mexičan se na podnikatele zadíval a rozesmál se. „Dlouho spím, trochu rybařím pro zábavu, hraji si s dětmi, s mou ženou Julií si dopřáváme siesty, večer jdu do vesnice, dám si víno a s kamarády hrajeme na kytary. Mám rušný a bohatý život, seňore.“ Američan se zasmál a napřímil se. „Mám MBA z Harvadu a mohu ti pomoci. Rybař déle a z výdělku si kup větší loď. Brzy si budeš moci pořídit několik lodí a mít ještě větší úlovky. Nakonec budeš mít celou flotilu rybářských lodí.“ A pokračoval: „Nebudeš svůj úlovek prodávat prostředníkům, ale přímo spotřebitelům. Časem si otevřeš vlastní konzervárnu. Budeš kontrolovat výrobek, zpracování i distribuci. Budeš samozřejmě muset opustit tuhle malou vesnici a přestěhovat se nejdřív do Mexico City, potom do Los Angeles a nakonec do New Yorku, odkud budeš moci dobře řídit své rozšiřující se podnikatelské aktivity.“ Rybář se ho zeptal: „Jak dlouho to bude, seňore, trvat?“ „Tak patnáct nebo dvacet let: Nanejvýš pětadvacet.“ „Ale co potom, seňore?“ Američan se rozesmál a řekl: „To je na tom to nejlepší. Až nastane vhodný okamžik, oznámíš úpis primární emise akcií, prodáš svoji společnost jiným lidem a budeš velmi bohatý. Vyděláš miliony.“ „Miliony, seňore? A co potom?“ „Potom odjedeš na odpočinek a odstěhuješ se do malé rybářské vesnice na pobřeží, budeš dlouho spát, rybařit pro zábavu, hrát si s dětmi, užívat si siestu s manželkou a každý večer chodit do vesnice, kde budeš popíjet víno a s kamarády hrát na kytaru…“

Ani nevím, jestli jsem tomu dříve věřil, ale teď když píši tento článek si říkám: „Co se stalo?“. Je pondělí odpoledne a já před chvílí snídal. Dnes už věřím, že svobodný život možný je. Mohu snad jen říci: „Plňte si své sny, lidičky.“ Stojí to za to!

Kontakt

Pro jakýkoliv dotaz nejlépe využijte chat na mé facebookové stránce:

Můžete také zaslat e-mail na adresu email@tomasvavrinka.cz nebo využít kontaktního formuláře: